Odbočujeme na silnici, která vede k vyhlídkovému místu Glacier Point (2199m). Toto místo je lépe navštívit večer, protože slunce v té době správně ozáří protilehlé skály a zejména useknutou stěnu skály Half Dome (2693m). My jsme tu sice byli ráno, ale přesto jsme si báječnou vyhlídku na skály a údolí Yosemite Valey výborně užili, protože tu zatím nebylo nijak narváno. Zahlídli jsme i vysoké vodopády, které se rýsovaly na horním konci údolí a naráz bylo rozhodnuto, kam povede naše dnešní trasa.
Sjíždíme tedy do údolí, cestou ještě zastavujeme na několika vyhlídkách a v údolí se pokoušíme vyřídit ubytování v některém z kempů přímo v údolí (rezervace nebyla úspěšná, díky zpoždění na výšlapu jsme kemp v údolí prošvihli) a ihned vyrážíme na výšlap k vodopádům. Auto necháváme na parkovišti, kde jsou opět umístěna upozornění na hladové medvědy, kteří se občas někomu vloupou do auta s jídlem.
Cestu k vodopádům jsme si báječně užili, ačkoliv Pepa opět nasadil zničující tempo a Jana s občasným zaklením supěla za ním jako tažná mula. Cestička vytrvale stoupala kolem burácející kamenité říčky až k úžasnému úseku pod první z vodopádů a stoupala kolem něj až k jeho koruně, nad nímž řícka vytvořila nádrž průzračné vody. Tento vodopád s názvem Vernal Fall nás uchvátil - z velké výšky se valil proud zpěněné vody, při dopadu do zeleného jezera po sebou vytvářel fantastickou duhu a hlasitě se rozstřikoval po skále. Téhle vyhlídky jsme se nemohli nabažit, ale přesto jsme vyrazili dále.
Od koruny vodopádu se změnšil počet lidí, dále již pokračovali jen zarputilí vytvalci a my mezi nimi. Cestička se na chvíli vzdálila od říčky a poté, co se k ní zase přiblížila se nám otevřel výhled na další z vodopádů. Pepa přidal na tempu a Jana se začala opravdu notně potit. Přicházíme ke koruně vodopádu, ale zatím nic nevidíme - odbočujeme k průzračné říčce položené v korytě z jednolité skály a vděčně se v ní svlažujeme. Je chladná, ale velmi osvěžující.
Níže vidíme, že se koryto zužuje, řeka nabírá na síle a valí se s větší prudkostí dolů. Z boku scházíme k tomuto místu a tady se nám na vyhlídce naskýtá úžasný pohled na propadající se proud vody, který vytváří stříbrné sluncem prozářené korálky a níže dopadá na skálu, aby stekl do velké hloubky pod námi. Na tomto místě si děláme zastávku, usedáme na balvany a pozorujeme vodopád Nevada Fall a otevřený výhled do Yosemitské údolí před námi.
Pak už pokračujeme zpátky po chodníčku John Muir Trail, která vede z druhé strany vodopádu po římse strmé skály a dlouhou dobu nám nabízí výhled na vodopád Nevada Fall v celé jeho majestátní výšce.
Vracíme se do údolí a u parkoviště kempingu zjištujeme, že je na křižovatce příliš mnoho rangerů řídících provoz a příliš mnoho zvědavců s foťáky, kteří se snaží dostat co nejblíže k něčemu zajímavému. Za chvíli máme jasno - u jednoho z medvědů zvítězil hlad a vyrazil poobědvat přímo k parkovišti, kde si vylezl na strom a pochutnával si tam na nějakých plodech. Medvěd samotný příliš nervozní nebyl, ale rangeři na tom byli hůř - nikdo nesmí rušit medvěda při svačince, aby z toho drobeček nechytl nějaké žaludeční vředy.
Záměrně jsme vynechali dvě populární trasy Yosemitského údolí: K největšímu vodopádu Yosemite Falls, který je jistě úchvatný, ale ne v tuto dobu - v srpnu totiž vysychá a bez vody není příliš lákavý. Stejně tak cesta k jezeru Mirror lake, nad kterým se klene stěna skály Half Dome by v tuto dobu byla zbytečná, protože jezero je také vyschlé a není tedy v čem by se skála zrcadlila. Na všech vodopádech a okolních skalách je vidět, že se tu jindy valí spousta vody a jistě tak nabízí nádherné pohledy. Shodujeme se, že je třeba naštívit údolí na jaře, kdy taje sníh na okolních skalách a živí tak říčky a vodopády dostatkem vody. Přesto jsme si pobyt v údolí i tak krásně užili.
Je už pozdě odpoledne a my musíme vyrazit někam ven z údolí, abychom našli nějaký volný kemp. Naštěstí jsme byli úspěšní hned v prvním, tak rozbalujeme stan a vyrážíme ještě zpátky k údolí, abychom z vyhlídek načerpali zážitky z úchvatných panoramat okolních skal a nafotili nějaká fotky. Zajeli jsme ještě až do údolí a před západem slunce vyfotili známou skálu El Captain a vodopád Bridalveil Fall a tím jsme zakončili dnešní užasný den.
Večer v kempu jsme se ještě docela nadřeli - tentokrát jsme respektovali doporučení rangera, který upozorňoval na zvýšenou aktivitu medvědů, a všechno jídlo, pití a kosmetiku jsme poctivě naložili do plechového boxu, protože jsme nechtěli riskovat poškození auta. Nemuseli jsme ale mít obavy - náš soused celou noc tak usilovně chrápal, že medvěd určitě raději zůstal hladem ...
