Náš stan včera večer zažil potyčku s větříkem - docela hlasitě nám přitom plácal (sousedé v kempu z nás jistě měli radost) a ráno měl nějak podivně ohnuté tyčky. K-mart je zkrátka šunt, jak říká Rainmann. Balíme našemu stanu všech pět švestek a rozhodnuto, že se vrátí zpátky do K-martu. Přehodnocujeme kritéria pro nákup nového stanu - původně jsme vybírali větší stan (bydlet 3 měsíce v noře, kde se ani nedá postavit se nám zdálo příliš drastické) s co nejmenším počtem tyček, tedy aby nebylo náročné jej lehce a rychle postavit (každý den balit a stavět náročnější stan by znamenalo velké časové tráty), přičemž bylo potřeba jej koupit v takovém obchodě, jehož síť je na naší cestě lehce dostupná pro případ reklamace (každodenní balení stanu a případné rozmary počasí životnosti stanu určitě nepřidají). Nyní přehodnocujeme kritéria - raději menší stan, ovšem více odolný počasí tedy spolehlivý v dešti a větru, pokud možno s jednoduchou konstrukcí.
Balíme tedy stan (spíše jeho hranaté torzo) a odjíždíme z města Moab po panoramatické cestě č.128 mezi skalami kolem řeky Colorado zpět k dálnici, která nás dnes dovede do státu Colorado.
Kousek za hranicemi v městečku Fruita odbočujeme ke skalnaté oblasti zvané Colorado natl.monument N.P. (vstup 7USD za auto, i zde nám platil náš Annual Pass). Je to vyvýšená oblast nad údolím řeky Colorado, kde jsme projížděli nad oranžovými vyhloubenými kaňony po klikaté cestě a opět nasekali pár fotek. Až na občasné zastávky na vyhlídkách jsme ale nikde nezastavovali a ani neplánovali žádný výšlap. Prostě jsme si tuto oblast jen projeli jako panoramatickou cestu - po předchozích zážitcích v parcích Arches a Canyonlands se stejně zdejší krajina jevila jen jako "slabý odvar".
Vracíme se tedy zpět k dálnici a ještě vyřizujeme reklamaci stanu. Bohužel však zjišťujeme, že začala lovecká sezóna, tedy amící nakupují ve velkém stany a střelivo a vyráží do parků devastovat divočinu. Mimo jiné zdevastovali také zásoby stanů v K-martech, Walmartech a Targetech, takže musíme nakonec projet několik měst, abychom nakonec nouzově koupili alespoň nějaké plátěné obydlí.
V pozdním odpoledni dojíždíme před Denver a odbočujeme do hornaté oblasti, kde jsme si vytipovali možnosti kempování. Bohužel však již podruhé nás dnes nepříjemně překvapuje lovecká sezóna - je pátek a stany (těmi co nám vykoupili) a střelivem, případně udicemi vybavení amíci již dorazili před námi a zdevastovali všechny ubytovací kempingové kapacity v horách. Unaveni tedy vzdáváme hledání volného místa a odevzdaně vyrážíme přímo k Denveru. Musíme však ujet ještě dalších zbytečných 30 mil na východ, abychom dojeli do vytipovaného kempu KOA. Dojíždíme až večer a s oddechnutím bereme jedno z posledních volných míst.
Náročně již za šera stavíme nový stan, Pepa nadává jak Rus a je pevně rozhodnut, že stan hned zítra vrátíme - je velký jak stodola a jeho postavení vyžaduje nejméně maturitní vzdělání.
V bezpečí postaveného stanu oddychujeme a zaposloucháváme se do okolních nepřeslechnutelných zvuků. Hned vedle nás je dálnice, snad hned vedle plotu projíždí vlak a neodpustí si hlasité a dlouhé zahoukání. No nazdar - to zas bude noc! S povděkem vzpomínáme na milé tichoučké divoké kempy v přírodě, dopisujeme poznámky a plánujeme zítřejší den v Denveru.
Ve městě nám snad lovecká sezóna nic nezkomplikuje?
