Ráno byl na teploměru rekord - jen 3 stupně. Jak by taky ne, když stanujeme ve výšce 2357 metrů.
Vstávali jsme brzy a vyplatilo se to: celou nejkomerčnější zónu kolem gejzíru Old Faithful jsme si prošli v klidu, bez davů lidí, které se tu nahrnuly až mezi 9-10 hodinou. Měli jsme štěstí a kápli jsme na právě probíhající erupci velkých gejzírů Riverfront a Beehive. Erupce Beehive byl parádní zážitek - hrdlo gejzíru jsme viděli už včera, byl to jen takový škaredý komín co trčel do výšky, vypadal jako víko od kanálu a ani pořádně nečoudil, natož aby se v něm něco dělo.
Dnes jsme k němu přicházeli a vypadal úplně stejně. Až na to, že se před ním nakupila hrstka lidí vedená rangerem. Skoro jsme to přešli, když jsme uviděli, že trošku zabublal - tak jsme mysleli, že tedy uděláme jednu fotečku. Jenže chlapík se najednou rozjel a chrlil vodu do výšky asi 60 metrů a to pořádným proudem. Za chvilku byla celá nakupená skupinka durch promáčená (kromě rangera, kterému se pod klobouk a bundu nedostala ani kapka a dobře se tím bavil). Fotek a filmu jsme tedy opět nasekali dostatečně.
Celý areál Old Faithfulu a také ostatní bažiny, kam jsme se později podívali, není jen o gejzírech. Dají se vidět oka s bublající horkou vodou, díry se syčící párou, louže s vařícím blátem, stékající stružky horké vody vytvářející barevné obrazce, velká blankytná jezera plná horké kouřící vody. Střídají se tady bílá, modrá, hnědá a oranžová barva. Všude se tetelí horko vycházející z vařící vody, cítíte vůni páry prosycené sírou. Cítíte obdiv k přírodě, která tohle všechno vytvořila a úctu k síle, která vře někde pod povrchem a vašimi nohami. A navzdory tomu, že tento park je opravdu hodně komerční-tedy přeplněný lidmi, si řeknete, že určitě stálo za to tohle jednou v životě vidět.
Odpoledne jsme vyrazili do východní části parku, kde sice již není tak moc gejzírů, ale měla by tam být větší divočina - tedy možnost pozorovat zvířata. Naplánovali jsme trek po trati Howard Eaton, který startuje v místě Fishing Bridge. V itineráři trasy bylo napsáno, abychom se před tím zeptali v info centru, zda trať není náhodou zavřená kvůli medvědům. Zeptali jsme se a bylo nám potvrzeno, že to v tuto dobu opravdu není dobrý nápad, neboť se k řece stahují zvířara a zbytečně bychom je rušili/dráždili. Paní nám doporučila jinou trasu - vybrali jsme Storm point, na nějakou vyhlídku nad Yelowstonským jezerem.
Již cestou začalo přibývat bizonů - zasmáli jsme se při zácpě na mostě Fishing Bridge, kde se bizon rozhodl přejít na druhou stranu. Lidi nejdříve nadšeně zastavovali a fotografovali, posléze pěšáci v panice zdrhali. Nejklidnější ze všech zůčastněný byl asi ten chlupaný tatík. Dojeli jsme na místo, kde začínala naše naplánovaná tůra a zjistili, že tudy to zřejmě nepůjde - u parkoviště se na okolních loukách a tedy i na našem chodníku rozvalovalo stádo asi 50 bizonů a nevypadalo to, že by se
kvůli našemu výšlapu hodlali přemístit. Kolem kroužil v autě rozrušený ranger, který se snažil udržet zvědavé fotografy na uzdě, tedy v autech. Bizoni měli auta docela na háku a nechali se z nich klidně okukovat z neveliké vzdálenosti 2 metry, cvakání a pípání foťáků jim nevadilo, ale ranger varoval, že pěšáky mimo auto tihle chlupatí obři opravdu nesnášejí. Místo treku jsme tedy seděli v autě a pozorovali co se děje ve stádě. Nasekáno spoustu fotek a slušný počet minut na videu.
Večer jsme si jejich řev pouštěli ve stanu a sousedé se asi divili, co se u nás děje ...
Dosytosti vykoukaní jsme vyrazili ještě dále k údolí Hayden Valley, kde by se večer až do setmění měly scházet k řece zvířata. Moc zvířat jsme tam sice neviděli, o to více jsme se bavili pohledem na vybavení ostatních amerických průzkumníků, kteří se tam vypravili za stejným účelem. Amíci vytahovali z aut profi vybavení, počínaje křesílky (aby je nebolely nožičky), přes termosky s kávičkou, dalekohledy nejméně 30cm dlouhými a foťáky s objektivy jako tele konče.
Cestu zpět do kempu nám pěkně prodloužili - zase bizoni. Tyhle zvířata asi náramně baví vylézt si na cestu, udělat za sebou kolonu a klidně si svým klidným skoro šnečím tempem mašírovat i 100-500 metrů. Předjet se to nedá, neboť člověk nikdy neví kde to odbočí nebo se to rozběhne,blinkry to nemá a pravidla silničního provozu jsou tomu ukradená.
