V noci bylo docela frišno. Ráno jsme naměřili jen 6 stupňů, byť byla obloha vymetená. Jsme v horách a navíc docela fouká vítr, takže si musíme zvykat.
Vyrážíme opět brzy k národní památce Mt.Rushmore (vstup 10USD na auto), kde jsou ve skále vytesané hlavy 4 prezidentů. Cestou míjíme 4 pěkné paroháče, kteřé se pasou hned u cesty. Jelikož jsme v Mt.Rushmore brzy ráno, parkoviště i chodníky jsou skoro pusté. Pobavilo nás, že mezi časnými návštěvníky opět potkáváme krajany, amíci opět chrápou doma. Dáme si krátkou procházku ke skále, nasekáme pár kýčovitých fotek (bílá skála, modrá obloha) a vyjíždíme dále.
Na příjemném a opuštěném odpočívadle v horách mezi skalami si dáváme snídani. Jsme nadšení - je tu klid, čerstvý vzduch, čisto a ticho.
Další zastávka je Crazy Horse (vstup 10USD na osobu). Staví se tu největší socha v uSA představující Indiána na koni a to opět odstřelováním skály. Na úvod jsme v kině shlédli film o historii a průběhu stavby. Crazy Horse byla přezdívka indiánského běžce, který zvítězil na Olympiádě a jehož tvář bude mít i socha. Stavba této sochy je životní dílo bláznivého sochaře Zionkowského, který již sice nežije, ale realizaci sochy převzala jeho manželka a děti. Pod sochou jsou budovy indiánského muzea a muzea dokumentujícího průběh stavby. V indiánském muzeu a gift shopu strávíme spoustu času okukováním šípů, luků, nožů, dýmek míru a jiných indiánských originálních cetek.
Pak už vyjíždíme z hor a vracíme se zpátky na dálnici. Krajina se začíná měnit, více se vlní a objevuje se oranžová hlína, která perfektně kontrastuje se zelenou trávou a borovicemi. Na rozlehlých pastvinách se pasou koně a černé krávy.
Přejeli jsme do státu Wyoming a dojíždíme k Devils Tower (jednorázový vstup 10USD/auto). Je to zajímavá skála, kterou proslavil film o mimozemšťanech. Kdysi dávno tady byla sopka a v kráteru zatuhlo magma jako špunt. Postupem času se kráter rozpadl a zbyla jen ta skála z magmatu. Trčí teď nad krajinou do úctyhodné výšky 1558 m.
Návštěva parku nás tentokrát nic nestála - osvědčil se Annual Pass, který nám umožnil vjezd zdarma. Kousek od vstupu do parku vyhledáváme kemp, odkud je báječná vyhlídka na Devils Tower a okolní červené skály. Je to kemp (12USD za kempsite/night), který je součástí národního parku - není tedy komerční a starají se o něj rengeři(správci parku). Zajímavý je způsob placení - hned na začátku kempu je cedule s popisem seberegistrace - jsou tam k dispozici obálky, kam uvedeme iniciály a jiné údaje k ubytování, nacpeme do ní potřebnou částku, odtrhneme doklad o zaplacení a vhodíme do schránky. Doklad o zaplacení pak přichytíme na klips, který je umístěn u stanu. Rangeři si to večer obcházejí a kontrolují, jestli někdo náhodou "nezapoměl" zaplatit. V tomto kempu není wifi,teplá voda a sprchy, ale ostatní zařízení je perfektní (čisté a vybavené toalety, kempingové stoly a grily u každého prostorného kempingového místa, pitná voda atd.)
Postavili jsme stan a vyrazili si prohlídnout tu atrakci. Auto jsme nechali u visitor centra a dali jsme si asi 4,5 km okružní procházku kolem skály. Zvolili jsme Red beds trail - samozřejmě tu nejdelší z možných, kde jsme sami, protože na amíky je to příliš dlouhé.
Nabízí se spousta výhledů na skálu i krajinu dole pod námi a Pepa opět práská desítky kýčovitých fotek. Nad skálou krouží nějací dravci - asi orli. Poté co nás chodníček odvedl dále od skály si opět užíváme samoty - je tu absolutní ticho, všude kolem borovicový les, louka porostlá voňavým rozmarýnem a skvělé vyhlídky do údolí, které je obarveno červenými skalami a kde není vidět skoro žádnou civilizaci. Pepa si pomalu začíná zvykat na všudypřítomné kobylky. Při návartu do kempu potkáváme na cestě stádečko paroháčů - naše auto jimvůbec nevadí.
